Čas zemřít
Toho dne, kdy dítě začne kopat, jí její manžel položí ruku na
břicho a podívá se jí do očí. Ví, že udělá všechno proto, aby jejich děti byly
v bezpečí. Jedna – v zahradě (zůstaň za brankou, Bille) Tři – u stolu (vezmi si sandwich, Percy) (jedna) Je mu sedmadvacet a je zamilovaný (je zamilovaný od svých
sedmnácti, do té či oné dívky – líbí se mu, jak se jim vlní vlasy, jak mají
měkké ruce) a má rád výzvy a dobrodružství a chuť nebezpečí v ústech. Až válka
skončí, vrátí se do Egypta, nebo možná vyzkouší něco nového v Jižní Americe.
Není si jistý, jestli dokáže žít tady, v chladných šedých ulicích naplněných
nevýslovnou hrůzou. Slyšel, že někde v Peru je ztracené město; i kdyby to
nebyla pravda, rád by se po něm poohlédl. Není si jistý, jestli by Fleur šla s
ním, ale neptá se, protože ve skutečnosti stejně nevěří, že to všichni přežijí.
(dvě) Vrátí se domů, když je Bill zraněn, tichý a podivně klidný.
Je to poprvé, kdy mu dojde, že válku také nemusí všichni zvládnout nezraněni.
Když se teď modlí, už to není proto, aby nikdo nezemřel, ale aby, pokud někdo
musí zemřít, to byl on. (Myslí si, že by to nebylo tak zlé, snad, pokud by to
přišlo v boji – s hůlkou v ruce a Billem po boku.) (tři) Percy je bystrý a křehký; rychle bere a pomalu dává. Když
si z něj dvojčata dělají legraci, že měl být ve Zmijozelu, nebo když se jeho
matka pyšní, že mohl být v Havraspáru, stiskne rty a neprozradí, že Moudrý
Klobouk mu řekl jen jediné slovo. Přijde domů jednoho horkého srpnového dne; poprvé po
dlouhých letech padne matce do náruče a ona ho drží pevně. Napůl si přeje, aby
skutečně byl v Havraspáru nebo Zmijozelu, ale dobře ví, že je z Nebelvíru –
jako její manžel a bratři – a bojí se, že pro to zemře. Přemýšlí, jestli je
špatné přát si, aby její synové byli zbabělci, zatímco ho hladí po vlasech a
čeká, až znovu najde svoji odvahu. (čtyři a pět) Fred a George mají široké úsměvy a jasné oči a jejich jména
splývají téměř jako jedno slovo (FredaGeorge, jedním dechem). A možná že Fred
je ten hlučnější a George ten opatrnější, ale oba se smějí a dělají ta svá
rychlá, uvolněná gesta, když si je ostatní pletou. A občas, když jsou spolu
sami, vůbec nemusí mluvit. Fred říká, že až válka skončí, prodej půjde nahoru, protože
jak jinak lépe slavit než dělat si legraci jeden z druhého. (Vzdal by se
vtipkování úplně, jen kdyby to mohli skončit teď, dokud jsou všichni naživu). (šest) Ron vyrostl jako změť rukou a nohou; jeho tělo vždy
rychlejší než zbytek. Strávil svoje dětství v běhu za svými bratry, své
dospívání v závěsu za svými přáteli, a někde mezitím dospěl sám v sebe. Dál sbírá recepty. (sedm) Ginny ráda listuje starými knihami, miluje divoké třešně a
povalování se v posteli. Až vyroste, chce být odeklínačka. Pořád je dost malá
na to, aby si ji bratři mohli přehodit přes ramena, jako to dělali, když byla
mladší, ale od té doby se naučila dost kouzel, aby je to odradilo. Jednou, když ji zradil imaginární přítel, jednou, když si myslela, že Bill zemře, jednou, když ji Harry a Ron opustili. Nehodlá si ho nechat zlomit znovu, a tak se cvičí v
kouzlech a útěcích z okna své ložnice, a pokud někdy bude nějaká rozhodující
bitva, hodlá být v ní, ať si její matka říká, co chce. Molly to dobře ví a jen doufá, že pokud bude dostatečně
tvrdá, udrží svoji dceru v bezpečí. A všechno bude v pořádku. without the stains or softness aging brings, it hurts to watch them fall.
Je teplé jaro; vzduch je sladký a ztěžklý vůní květin. Roční doby se střídají
příliš rychle, myslí si, zatímco okvětní plátky opadávají ze stromu. Leží v
trávě vedle svého muže; jejich těla jsou pokrytá zvadlými kvítky a láska nikdy
nebyla tak krásná (aspoň pro dnešek). Sčítají květy jako kouzla, jeden za každý
rok.
Když matka počítá, modlí se. Molly Weasleyová tráví svůj čas počítáním:
Dvě – na jabloni (opatrně, Charlie, nelez moc vysoko)
Čtyři a pět – pod stolem (Frede, Georgi, nejste zvířata)
Šest – v kolébce (no tak, Rone, vím, že máš hlad)
Sedm – stulený v jejím břiše (cítím tě, maličký)
Kdysi dávno ztratila ve válce dva chlapce (bratři byli vyšší než ona,
rozesmátí, silní; tři rudé hlavy ve slunci, šest bosých nohou v písku). Nevěří,
že by zvládla další ztrátu.
Počítá své děti během vteřin, v rytmu úderů srdce. Každý den, každou hodinu,
každý okamžik svého života.
Bill miluje staré knihy a žlutá jablka a rád si přispí (dvojčata mívala ve
zvyku vplížit se ráno do jeho ložnice a lechtat ho, dokud nezačal vrčet a
nadávat a nakonec se doopravdy vzbudil a pustil se do nich). Voní jako letní
slunce; nosí matce květiny a líbá pratetičkám ruce.
Občas si Molly přeje (i když se ze všech sil snaží to potlačit), aby byl zraněn
(jen o trochu) víc, aby jeho uzdravování trvalo (jen o trochu) déle, aby byl U
Svatého Munga, v bezpečí, daleko od všech bitev. Ale Billovi je sedmadvacet a
je zamilovaný; a i když ho Molly dokázala ochránit před první válkou, nemůže ho
chránit věčně.
Charlie je silný, rychlý a odhodlaný. Má velké, jemné ruce. Když byl malý,
nosil po kapsách domů zvířata, koťata nebo hafoně. Rád bojuje s příšerami a
stará se o zraněné věci. Když byl malý, chtěl být hrdina. Teď krotí draky a ani
nebe pro něj není dost vysoké.
Pokud má v téhle válce nějaký úkol, pak je to zajistit, aby to jeho rodina
přežila. Vždycky to byl správný kluk, ale teď přímo září odhodláním; Molly to
děsí. Pořád chce být hrdinou, a to je jediný jeho sen, jehož splnění mu Molly
nepřeje.
Molly si nikdy nemyslela, že právě on bude tím, kdo ji opustí. Každý večer pro
něj nachystá talíř a pak ho zase uklidí; pokud si toho někdo všimne, řekne, že
se přepočítala. Ale nikdy se nepřepočítává a nikdy nepřestává doufat.
Percy si není jistý, jestli ještě v něco věří, ale nechá ji, aby ho dala znovu
dohromady.
George říká, že by v rámci oslav měli prodávat přímo ven na ulici a že to by na
Příčné udělalo parádní binec. (Občas přemýšlí, jestli vůbec ještě bude nějaká
Příčná ulice; nemůže se zbavit dojmu, že by mu ani nevadilo, kdyby nebyla, jen
pokud by tu byli všichni spolu).
Molly si zakazuje na to myslet, ale bojí se, že možná jediná věc horší než
ztratit Freda a George by byla ztratit jen jednoho z nich.
Spí na zemi, s Harrym a Hermionou po svém boku, a sní o domově. V jeho snech se
jim podaří zničit všechny Horcruxy a vrátit se domů – ale pozdě, pokaždé příliš
pozdě. Sní o klidných, bílých tvářích a přemítá, jestli by dokázal pokračovat,
kdyby jeho rodina nepřežila. Dívá se na Harryho, který je zasmušilý, a
Hermionu, která je rozhodná, a je si jist, že budou bojovat společně až do
konce – to tedy budou – ale není si jistý co potom. Není si ani jistý, jestli
bude chtít, aby bylo nějaké potom.
Molly přemýšlí, kde asi je – jestli má hlad, jestli je mu zima; plánuje mu měsíc
vařit jeho oblíbená jídla, až se vrátí. Když o tom poví Arturovi, ztichne. A
tak ví, že nevěří, že se jejich syn vrátí.
Cpe se třešněmi, dokud jí nezrudnou rty a jazykem dělá na stopkách uzlíky. Je
jí šestnáct a srdce má třikrát zlomené:
Magnolia petals shine so much like flesh
Komentáře
Přehled komentářů
děkuju
Pekne
(Icce, 4. 7. 2009 23:09)"Horcruxy" bych asi prelozila, nesedi mi to do textu. (jinak tise predpokladam, ze jsou to ony vitealy)
krásné
(marcanov, 12. 11. 2009 16:31)