DMD bonus: Případ starého domu
Kdysi to mohlo být reprezentativní sídlo, dnes spíš ruina. Rozbořené, zčernalé zdi, vytlučená okna. V opuštěných pokojích teď roste tráva, zjara jedovatě zelená, posetá bílými hlavičkami sedmikrásek. Čistá vůně jara se mísí s kovovým pachem krve. Seržantka Králová se otřese.
„Ošklivý případ,“ poznamená fotograf. „Tu holku něco doslova roztrhalo na kusy.“
„Tohle místo maléry přitahuje,“ zahučí soudní lékař, který právě dorazil na místo činu.
„Co, už se tu něco podobného stalo?“ ptá se seržantka.
„Majitel tohohle sídla padl v první světové. Jeho žena pak zešílela a zavraždila všech svých sedm dětí. Říká se, že tu straší,“ patolog pokrčí rameny.
Večer se sem Lenka Králová vrátí. Stmívá se, a dům obrostlý kvítky vypadá kdoví proč depresivně. Ticho na ni padá jako kámen. Najednou na ni přijde strach a dýchá se jí těžce.
Cosi za ní zašramotí. Otočí se, s rukou na zbrani.
Ale je to jen drobná holčička v dlouhých bílých šatečkách, která na ni přemýšlivě hledí. Má světlounké vlásky a tmavé kruhy pod očima.
„Ahoj,“ řekne seržantka. „Lekla jsem se tě.“
„Ahoj,“ odpoví děvčátko. Usměje se; má malé ostré zoubky. Napřáhne k ní ruku. „Nechceš sedmikrásku?“
„Nechceš sedmikrásku?“ ozve se jí za zády šestihlasá ozvěna.
Seržantce Králové naskočí husí kůže.