Dárek druhý - Tóny
"...A camrál má Hedgehogová...Weasleyová...Griffinová...opět Weasleyová...a Weasleyová střílí...góóól! Je to gól! Holyheadské Harpyje vedou 30:0!"
Tribuna vybuchla nadšením. Ginny prosvištěla okolo, pramen vlasů uvolněných zpod přilby za ní zavlál jako ohnivý plamen, a vrhla se zpět do víru zápasu. Harry a Ron křepčili v první řadě a mávali nad hlavou velkou zástavou – zlatý spár v tmavozeleném poli.
"V první řadě můžete vidět pana Harryho Pottera, čerstvě jmenovaného šéfa bystrozorského oddělení," pokračoval komentátor "a také snoubence slečny Weasleyové. Být vámi, pane Pottere, dávám si pozor – možná že jste porazil Vy-Víte-Koho, ale tohle děvče má taky pořádnou ránu!"
***
“U Merlinovejch špinavejch...zapranejch...spoďárů! Ať si ten parchant mizerná pohneee!" Ginny zasténala a zmáčkla Harrymu ruku, až mu zapraštěly kosti.
"Vydrž, zlato, už to bude," povzbuzoval ji. "Už jenom chvilku..." Ginny ho přerušila neartikulovaným výkřikem, protože přišla další kontrakce.
"Teď! Zatlačte!" zavelela lékouzelnice.
"No tak, Ginny, jako když letíš na nejvyšší obruč!"
Zabrala a o chvilku později zaplnil místnost nespokojený křik nového človíčka. Ginny se úlevně sesunula na polštář a oddechovala.
Harry se k ní naklonil a dal jí pusu na zpocené čelo. "Tohle byl čistej gól, lásko."
Lékouzelnice jí podala syna do náruče. Stále urputně ječel, až uši zaléhaly.
"Řeknu ti, že tohle je rozhodně ten nejuřvanější camrál, jaký jsem kdy viděla."
***
Byl večer třetího května a obloha se rozsvěcovala barevnými světly obrovského ohňostroje. Oslava u Tří Košťat byla v plném proudu, ale sem na hřbitov za Prasinkami doléhala jen slabá ozvěna vzdáleného smíchu.
"Nemůžu uvěřit, že už je to deset let," šeptla Ginny a vytáhla z tašky dvě svíčky. "Na, Teddy, tady máš."
"Počkej, pomůžu ti," vytáhl Harry hůlku a zapálil oba knoty. Společně s Teddym ukápli trochu vosku a přilepili svíčky na okraj prostého náhrobku. Chvíli pak stáli tiše, všichni tři, a pozorovali oba klidné, vysoké plamínky.
"Podívej, támhle je George a Angelina," řekl pak Harry. Vzali Teddyho za ruce a vydali se za nimi, do ticha plného vůně vzpomínek a vosku.
Obě svíčky dál odháněly tmu od hrobu Lupinových a osvětlovaly verše, které byly vyryté pod jejich jmény.
Velká je smrt
a my jsme její radostný hlas,
když zdá se, že život zní nejplněji,
tu slyšíme ji,
jak vzlyká v nás.
Aaaachjo...
(Icce, 26. 12. 2008 23:09)