Prolog: Zrcadlo
Každý alespoň průměrný kouzelník ví něco o zrcadlové magii. Jen málokterý si troufne pokusit se ji ovládnout a upřímně řečeno, těch pár, kterých to zkusilo, skončilo jako tisíce maličkých střípků na podlahách (většinou velmi různých podlahách). Jiní se však poučili a používají tuto magii jako citlivé měřidlo. Vždyť nakonec i Slepí používají pořekadlo o rozbitém zrcadle a sedmi letech neštěstí.
Jak to šťavnatě vyjádřil před více než dvěma sty lety slavný kouzelník Guilliam Černooký, "vždycky, když se někde něco posere, zrcadlo si uprdne jako první."
Lóinn se opíral rukama o stěnu a zamyšleně hleděl na svůj odraz v lesklé ploše. Jak mu vlastní tvář vracela vážný pohled, hlavou se mu převalovaly útržky knížky, kterou nedávno dočetl.
"A vaše jméno?"
"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."
Ušklíbl se. "Jak trefné. I já jsem vlastně takový Krysař. Pískám a zaháním krysy od Hranice. A stejně jako on jsem nikdo. Ani jedna strana Hranice po mě netouží. Jenomže," úšklebek mu zmizel z tváře a oči potemněly, "já nepotkám žádnou Agnes. Nikoho, kdo by řekl ´zůstaň´."
Zhoupnul se na patách a odvrátil se. Udělal však sotva pár kroků, když ho cosi zastavilo. Páteří mu projel mrazivý záblesk, jako když nůž křísne o tabulku skla. Bleskově se otočil…ale chodba byla tichá a prázdná. Hladina zrcadla byla pokojná, matně se leskla. Ve vzduchu vířily částečky prachu v pomalém tanci, dům praskal a protahoval se v základech. Nikde nic neobvyklého.
"Zvláštní," zašeptal Lóinn a ještě jednou se důkladně rozhlédl. "Zvláštní."
O chvíli později zrcadlo vybuchlo a v dešti ostrých střípků se rozprsklo až na protější stěnu.
Komentáře
Přehled komentářů
To se mi zdá?
Takové hezké povídání a ani jeden komentář?
Ti čtenáři jsou ale ostudy.
Tak já to zkusím napravit. :-)
Míha!
(Bea, 8. 4. 2009 19:34)