1. Stvoření
Ama svým kolegům později řekla, že se rozešli. To znělo tak rozumně. Vyrovnaně. Tak to přece inteligentní dospělí lidé dělají. Dohodnou se a v klidu to ukončí.
Pravda ovšem byla mnohem barvitější. Hodila po něm květináč.
Vážně jsem to udělala, pomyslela si nevěřícně, zatímco z Davida pomalu odpadávala hlína. Hodila jsem po něm květináč. Bože, tohle blbým filmu podle Pilcherové.
"To bylo melodramatické," prohlásil David a smetl ze sebe lístek.
Ama popotáhla a pak se rozbrečela.
"Brečet kvůli tomu ale nemusíš," pokusil se mdle o smír.
"Musím," odsekla. "Já měla tu dracenii ráda."
Stiskl rty a odešel z bytu. Práskl za sebou dveřmi.
V Amě jakoby se tou ránou cosi uvolnilo. Vrazila do pokoje, otevřela dokořán šatní skříň a popadla sloupeček sněhobílých košil, které ji David, ten odporný hnidopich, nutil přežehlovat snad tisíckrát.
Vyběhla na balkon a vyklonila se na ulici.
"Davide!" zavolala na vzdalující se siluetu. Otočil se a Ama hodila košile přes zábradlí.
Později si musela přiznat, že to byl jeden z nejuspokojivějších okamžiků jejího života – vidět, jak se ty nádherně dokonalé a příšerně drahé kusy hadru pomalu snášejí ze třetího patra dolů a neomylně dopadají do blátivých kaluží na chodníku.
***
Byl večer jako stvořený pro hrnek teplého čaje, měkké světlo lampy a pravidelně klapající klávesnici. Pokud jste psavec.
Byl večer jako stvořený pro kousek kuřecích prsíček zapitých čerstvou vodou a ospalé vrnění ve vyhřáté mikině odhozené na křesle. Pokud jste savec. Tedy kočka.
A tak Adam seděl za počítačem a Lady Nuit k tomu předla.
... přetvořit změnit přizpůsobit. Upravit. Dokonalost. Dokonalý svět. Nevyvinul se, nezrodil z jiného, nevzrostl, nezrál. Vytryskl v záblesku inspirace a byl opuštěn. Zkornatěl, zchřadnul, upadl. Znovu pozvednout.
Světy se nerodí. Světy jsou stvořeny.
Kočce se zježila černá srst.
Adam násilím zvedl prsty z klávesnice a vytřeštěně zíral na text.
"Coto bylo?" zvedla se kočka z křesla.
"Nevím," zavrtěl hlavou, jako by se probíral ze sna.
Lady Nuit přeskočila na stůl a zahleděla se na obrazovku.
"Tohle nevypadá na tvůj styl."
Adam stále omámeně kroutil hlavou.
"No tak, Adame, prober se!" škrábla ho po hřbetu ruky.
"Au, to bolí!" vyjekl, konečně plně při vědomí. Rychle vstal, otevřel okno a pohledem propátrával slabě osvětlenou uličku pod ním. Až na samém konci kdosi pomalu kráčel.
"Tamhle, vidíš?" ukazoval Lady Nuit mizející postavu. "Myslím, že to, co jsem právě napsal,..."
"... bylo to, co si myslel, když šel pod naším oknem?" doplnila bystře kočka.
"Jo," zahučel Adam a podrbal ji za ušima. "A řeknu ti, že se mi to vůbec nelíbí."
"Ani mě ne," mroukla lady Nuit a olízla si rozježený bok. "A mé srsti taky ne."
***
ZMĚŇ SVŮJ ŽIVOT! Stálo na letáku.
"To určitě," ušklíbl se mladík a stříkl přes něj černou barvou nějaký klikyhák.
Dole zůstalo viditelné jen poslední slovo textu.
... STVOŘENÍ.
no tak honem...
(Efka, 6. 9. 2009 21:50)